[:sk]
z lava Jiri Hanke, Ferdinand Daucik, Ladislav Kubala – ceskoslovenska stopa v Barcelone
fotografia troch Barcelonskych musketierov, ktorych mena ostali na dlhe roky v Ceskoslovensku zabudnute, co je rozhodne skoda…
Jiří Hanke Hiron
rodak z Dolnych Bucic ( dnes je to cast obce Vrdy ) bol sucastou legendarnej povojnovej Prazskej Slavie, s ktorou vyhral dva krat ligovy titul ( 1946/47 a 1948 ). “Papousek” ako znela jeho prezyvka hraval po boku s takymi hracmi akymi boli “Pepi” Bican, Frantisek Hampejs, Ota Hemele, Vlastimil Kopecky ci Cestmir Vycpalek… co meno to pojem, no na rozdiel od svojich spoluhracov, jeho meno sa z pamati futbalovych fanusikov v Ceskoslovensku nadlho vytratilo.
V lige odohral za Slaviu 100 zapasov a strelil dva goly a nastupil aj v reprezentacii v piatich zapasoch.
najst o nom akekolvek informacie nebolo jednoduche ale predsa par krasnych riadkov:
“Levý záložník ztepilé postavy, slabého srdce a jemných rysů, jaké se hodí spíše do kinematografie než do syrového fotbalového života. Kontruktivní fotbalista, brilantní technik, vrhač dalekonosných autů, mistr základních úderů, milovník útočných výletů, anticipátor budoucích úkolů a možností myslivého záložníka. Když naše reprezentační mužstvo v devětačtyřicátém roce deklasovalo na Strahově slavné mužstvo Maďarska 5:2, tehdy měl Jiří Hanke svůj největší den.
Jakkoli jeho srdce bylo slabé, nebylo nestatečné: se zbraní v ruce hájil (spolu s hráčem druhého mužstva Slavie Karlem Kevalem) stadión Slavie v noci 6. května 1945 před nacistickými paliči. Karel Keval padl druhý den na barikádě v Kamenické ulici.”
Za Prazsku Slaviu hral az do roku 1950, no uz pocas sezony krajinu opustil a po kratkej zastavke v Nemeckom St. Pauli, ( za ktore stihol odohrat iba zopar priatelskych zapasov ) smerovali jeho dalsie kroky za ocean, do Kolumbijskeho klubu FC Milionarios. V klube sa stretol s legendarnym Alfredom di Stefanom, ktory tam posobil ( 1949 az 1953 ) pocas stavky v Argentinskej lige.
Mimochodom, bolo to obdobie zvane “El Dorado” ( 1949 – 1953 ), pocas ktoreho Kolumbijsky futbalovy zvaz vystupil z organizacie FIFA, no zaroven je tato era povazovana za zlate obdobie Kolumbijskeho futbalu. V roku 1948 sa Kolumbijska liga sprofesionalizovala a coskoro sa stala utociskom pre viacere svetove hviezdy (https://en.wikipedia.org/wiki/El_Dorado_(football))
Ked si to tak vezmeme, spravil vlastne “papousek” to najlepsie co mohol. V Ceskoslovensku sa vo velkom “cistilo”, Nemecko sa iba zdvihalo na nohy a tu v Kolumbii, futbalovy raj :drink:
V roku 1951 slavil s Milionarios ligovy titul, no zlata era sa vdaka dodode s FIFA koncila a cudzinci sa postupne zacali vracat do svojich rodnych krajin. Pre Jiriho Hirona taktiez nastal cas navratu do Europy.
Jeho dalsie kroky viedli do Francuzskeho RC Lens, ktore viedol od roku 1950 dalsi cesky krajan Ludvik Dupal.
Na severe Francuzska stravil kratke obdobie ( 1952 ), jeho dalsie kroky totiz smerovali do slavnej Barcelony. V 29 rokoch sa stal prvym cechom hrajucim za katalansky velkoklub, v ktorom sa navyse stretol s krajanmi – trenerom Ferdinandom Daucikom a Ladislavom Kubalom.
Hned vo svojej prvej sezone ziskal s Barcelonou ligovy titul ( 1952/53 )! Nasledovali dalsie tri sezony pocas ktorych skoncila Barcelona vzdy druha ( dva krat za Realom Madrid a raz za Atleticom Bilbao – mimochodom uz pod vedenim F. Daucika ).
Za Katalansky klub odohral celkovo 57 zapasov a strelil 5 golov.
Na sklonku kariery nasledoval prestup k novacikovi sutaze CD Condal, odkial sa po roku pobral do Svajciarska, kde sa stal hrajucim trenerom u novacika sutaze z FC Bielu. Klub sa mu vsak zachranit nepodarilo a tak sa opat pobral dalej, tentokrat opat do Francuzska, konkretne do druholigoveho Parizskeho Red Star F.C, s ktorym v sezone 1959/60 obsadil 5 priecku, iba bod za postupujucim miestom. Nasledne sa natrvalo usadil v Svajciarsku, v oblasti Vevey, kde sa ho este raz podarilo uhovorit na trenovanie. V rokoch 1974 az 1976 viedol miestny klub Vevey Sports, to vsak uz bola jeho posledna trenerska zastavka. V roku 2006, den pred svojimi 82 narodeninami umiera.
Hrac, ktory si zahral s Bicanom, Di Stefanom, Kubalom a dalsimi si tak zasluzi aspon takuto malu spomienku[:]
